Restaurování historických varhan J. J. Ryby v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále

 

PhDr. Vít Honys

 

Varhany kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále jsou v povědomí české kulturní

veřejnosti nerozlučně spojeny s osobností-rožmitálského kantora Jana Jakuba Ryby a jeho nesmrtelné České mše vánoční. Početná odborná literatura zabývající se životními osudy J. J. Ryby sice okrajově zmiňuje i dodnes zachované varhany, na které hrával, samotný nástroj však dosud unikal podrobné odborné analýze. I autorství nástroje bylo doposud anonymní. Když r. 1996 projevilo vedení města Rožmitál pod Třemšínem společně s římskokatolickým farním úřadem vážný zájem o restaurování tohoto nástroje, naskytla se ojedinělá příležitost tento dluh splatit. Současně tato akce byla příkladem širší oborové spolupráce mezi památkovými ústavy. Rožmitál totiž leží na území okresu Příbram který je odborně dozorován pracovníky Památkového ústavu středních Čech, ale církevní správa spadá do diecéze České Budějovice, kde vykonává organologický dozor odborný pracovník Památkového ústavu Č. Budějovice PhDr. V. Honys. Ten byl po dohodě pověřen organologickým dozorem nad restaurováním varhanního stroje, zatímco dozor nad restaurováním varhanní skříni prováděla PhDr. Eva Stará z PÚ středních Čech. Restaurování varhanního stroje bylo na základě

výběrového řízení svěřeno oprávněné restaurátorské varhanářské firmě Doubek a syn z Jihlavy, restaurátorské práce na varhanní skříni provádělo restaurátorské středisko Tradice.

Jedná se o dvoumanuálové mechanické zásuvkové varhany s pedálem a celkem 15 znějícími rejstříky v rokokové třívěžové skříni s etážovými mezitravé. Hrací stůl s původními manuálovým klaviaturami (krátké spodní oktávy) je vestavěn do čelní stěny postamentu nástroje. Hlavní stroj, ovládaný horním manuálem, je situován v úrovni spodní prospektové římsy; pozitiv, ovládaný spodním manuálem, je vestavěn v postamentu nástroje. Pedálová vzdušnice je umístěna v zadní části.

Již po prvotní prohlídce nástroje bylo možno podchytit některé charakteristické výtvarné i technické prvky, které naznačovaly směr k možnému určení autora. Na čelech původních manuálových kláves se zachovaly dekorativní obdélníčky z bílé kůže s raženým dekorem a iniciály M. P., které jsou typické pro tvorbu málo známého varhanáře Martina Palečka, činného dle nedoložených údajů právě v Rožmitále. Jeho životní dráha končí v Netolicích, kde zemřel r. 1760 jako člen tamějšího literátského bratrstva a varhanář, v jeho pozůstalosti zůstal nedokončený pozitiv pro Podsrp 1). Dochovaných nástrojů z jeho tvorby není mnoho, jedná se v podstatě o 4 pozitivy různé velikosti (4 - 6 ) rejstříků, roztroušených v různém stupni zachování po celých jižních Čechách, přičemž časově i výtvarně jsou rožmitálským varhanám nejblíže šestirejstříkové varhany v Paštikách u Blatné z r. 1752. Že však byl ve svém okolí uznávaným varhanářem, který si troufl i na větší nástroje, dokazuje skutečnost, že byl pověřen stavbou varhan pro poutní chrám na Svaté Hoře u Příbrami za 800 zl. (nástroj se nedochoval, ani podrobnější informace o něm nemáme) 2). Palečkovo autorství dále dokládá charakteristický rukopis řezbářské rokajové výzdoby, široká menzurace a tvar zátek krytých dřevěných píšťal, provedení výplní skříně, rám a bočnice manuálových klaviatur - vše ve shodě s dochovanými Palečkovými nástroji.

Archivní průzkum bohužel nepřinesl žádné pozoruhodnější údaje. Jako jediný autentický dochovaný pramen bylo možno využít pouze účetní knihu farnosti z let 1728 - 47 3). Ta nám sice přináší zajímavé údaje o předchozích varhanách, které jsou zde doloženy již od r. I728 a po předělání byly použity i pro nově přestavený kostel, dokončený r. 1731, ale o varhanách stávající nepodává žádné informace. Protože staré varhany jsou v inventáři Archivu pražského arcibiskup: r. 1749 uváděny jako "od počátku mizerné", je zřejmé, že právě tehdy dozrála doba.k pořízení varhan nových, které byly dle druhotných údajů literatury 4) pořízeny rožmitálským,farářem Antonínem Platnýřem počátkem 50. let. Koncepce a provedení řezbářské výzdoby této době odpovídá. Zbývá snad ještě podotknout, že vedle velkých varhan. měl kostel dle účtů z r.1758, uložených v APA, ještě přenosný pozitiv k procesí, pod který byl v té době zhotoven stolek. Další důležité údaje k pozdějším osudům nástroje nacházíme vesměs na zápisech přímo ve varhanách. Uvnitř střední píšťalové věže je nalepen autentický zápis J. J. Ryby o opravě varhan po požáru kostela r. 1795 březnickým varhanářem J. Kochem. Dle dalších nápisů opravil nástroj r. 1848 varhanář Anton Červenka z Hvožďan a počátkem století varhanář Paštika - tehdy již došlo k první výraznějším úpravám dispozice (v hlavním stroji byla snížena Mixtura, odstraněna Superoktáva 2'. přehozeno pořadí rejstříků a nově nasazen Bordun 8',v pozitivu byl Principal snížen o oktávu, tak Fugara, přejmenovaná posléze na Gambu). Za l. světové války varhany unikly válečné rekvizici prospektových píšťal zásluhou JUDr. Karla Hostaše, advokáta a starosty města Klatovy, který byl dobou konzervátorem uměleckých památek a vyhotovil posudek ve prospěch jejich ochrany 5).

Dnes těžko pochopitelným se jeví zásah varhanáře Melzera z r. 1933, který po požáru provedl poslední výraznější opravu varhan 6). Nejenže nevhodně upravil již tak narušenou dispozici nestylovým vsazením Gamby 8'do hlavního stroje, zatímco stroj byl připraven o Quintu 2 2/3' ale zejména odstranil původní cínový Principal 8'z prospektu a nahradil jej zinkovým. Z pozitivu byla odstraněna Mixtura a na její místo vestavěna pneumatická vzdušnička s romantickým smykavým rejstříkem Vox coelestis. Nelze ovšem vyloučit, že původní cínový prospekt byl požárem natolik poškozen, že jej v tehdejších podmínkách nebylo možno opravit. Není ovšem bez zajímavosti, že c výměně prospektu se neděje v písemných materiálech zmínka. Snad se již tehdy s ohledem na historický význam varhan obávali památkových orgánů i místních patriotů a výměnu provedli jen základě ústní dohody? Těžko říci. Poté byly varhany až do současné doby udržovány jen průběžnými opravami, zejména firmou Hubený z Protivína. Jejich stav obecně nebyl příliš dobrý.  nástroji se v průběhu let rozšířil červotoč, cínový píšťalový fond byl značně poškozen neodbornými ladičskými a intonačními zásahy (natrháváním, mačkáním ústí píšťal). Značně zeslabené byly i stěny cínových píšťal, v důsledku toho nevyrovnaná intonace. Traktura celkové byla opotřebovaná, zejména v partii hřídelnice. Zkomolená rejstříková dispozice měla tuto podobu:

 

Hlavní stroj (C-c3, krátká oktáva		Pozitiv (C-c3, krátká oktáva
Principal	8‘ (prospekt, nový)	Copula	8‘ (dřevo, kryt, původní)
Quintadena	8‘ (cín, původní)	Salicional	8‘ (od 4‘původní Fugara)
Flétna	8‘ (dřevo, nová)	Principal	4‘ (od 2‘ původní)
Octav	4‘ (cín, původní)	Copula	4‘ (dřevo, kryt, původní)
Gamba	8‘ (zinek, nová)	Vox coelestis	8‘ (nový)
Mixtur 4x	2‘ (cín, původní)
Pedál (C-a, 12 tónů, krátká oktáva
Subbas	16‘ (dřevo, původní)
Octavbass	8‘ (dřevo, původní)
Quintbass	6‘ (dřevo, původní)
Octav	4‘ (dřevo, původní)

 

Vzduchové zásobování prostřednictvím zásobníkového měchu novějšího data s ventilátorem. Varhanní skříň byla celoplošně pokryta zelenookrovým nátěrem novějšího data, pod kterým

restaurátorský průzkum prokázal starší povrchovou úpravu - červenavé mramorování na římsách, šedavé mramorování - plochy. Tato povrchová úprava koresponduje s nálezy na ostatních prvcích chrámového mobiliáře z 18. stol. Vedle výřezů pro rejstříková táhlá byly sondážně objeveny stopy původních rejstříkových označení zlatým písmem na šedém podkladu, byť ve velmi torzálním stavu. Zlacení řezbářské výzdoby na křídovém podkladě, jehož původnost je sporná, bylo zachováno. Vesměs v dobrém stavu.

Akce vyžadovala dobrou koordinaci restaurátora varhanního stroje i skříně, neboť např. vzdušnice hlavního stroje bylo možno vyjmout až po demontáži horní části skříně a naopak. Po demontáži varhanního stroje po průzkumu jednotlivých dílů bylo možno definitivně upřesnit i původní dispozici

nástroje - jednak na základě průzkumu vzdušnice, jednak podle originálních nápisů na dřevěných

dílech rejstříkové traktury. Původní dispozice měla tuto podobu:

 

Hlavní stroj		Pozitiv
Principal	8‘	Copula	8‘
Quintadena	8‘	Copula	4‘
Octav	4‘	Fugara	4‘
Quinta	2 2/3‘	Principal	2‘
Mixtura 4x	1‘ (rep. c1, c2, kvintová)	Mixtur 2x	1‘ (rep. c1, c2)
Pedál – beze změn

 

 

Dřevěné díly nástroje byly petrifikovány v Solakrylu proti působení dřevokazného hmyzu. Problematická byla rekonstrukce prospektu, kde nebyla jistota, zda původní cínové píšťaly nebyly třeba zdobeny bradavkami. Naštěstí se mezi píšťalami Oktávy 4' podařilo nalézt jednu druhotně použitou prospektovou píšťalu, která mohla posloužit za, vzor, zásluhou místního varhaníka p. Huyera se pak podařilo objevit starší fotografii varhan ještě z doby před rekvizicí. Tyto dokument doložily prokazatelně, že původní cínový prospekt zdoben nebyl. U ostatních dvou dochovaných  Palečkových nástrojů, kde je ještě dochován původní prospekt, také převažují píšťaly bez výzdob u protivínského pozitivu však náhle nacházíme dvě největší bohatě zdobené píšťaly, které ale také mohly pocházet z předchozího nástroje, praxe u Palečkových prospektů tedy nebyla zřejmě jednotná.

Jestliže dřevěné díly nástroje vykazovaly vysokou úroveň řemeslného vypracování i použitého materiálu. Pak cínařská práce i materiál cínových píšťal nesly známky podstatně nižší kvality. Cínová slitina vykazovala nestejnoměrnou úroveň složení a mnohde stářím materiálu vznikly drobné otvory

takže při pohledu proti světlu byly ve stěně píšťaly zjevné body pronikajícího světla. Tyto defekty, které nepříznivě ovlivňovaly intonaci; bylo nutno ve velkém počtu odbornými cínařskými zákroky opravit. Zvláště těžce byly poškozeny píšťaly rejstříku Quintadena, které z velké části nebyly intonačně schopny dosáhnout pro tento rejstřík charakteristického zvukového zabarvení. Díky pečlivé, restaurátorské, cínařské práci varhanářské dílny p. Doubka se podařilo všechny tyto původní píšťaly, jejichž záchrana by byla nesnadným úkolem i pro velmi zkušeného varhanáře - cínaře, ozvučit a navrátit původnímu účelu. Dále byly vyrobeny kopie chybějících původních píšťalových řad rejstříků Quinta 2 2/3', obou Mixtur a nejvyšších oktáv rejstříků v minulosti o oktávu sníženy. Jestliže původní složení a repetice Mixtury hlavního stroje byly dobře patrné z odhalených otvorů píšťalnicí, pak repetice Mixtury pozitivu je do jisté míry hypotetická, protože zalepené drobné otvory po dvouřadé Mixtuře na vzdušnicí ji dostatečně neprokazovaly. Je odvozena z Mixtury hlavního stroje a běžně užívané praxe pol. 18. stol. v této oblasti. Také stopová výška této Mixtury byla ze dvou daných možností dána především velmi stísněným prostorem pro umístění rejstříku. S úpravou rejstříkové dispozice do původní podoby bylo nutno stylovým truhlářským způsobem upravit píšťalnice a stoličky. Dále bylo provedeno vytmelení vyběhaných ložisek čepů v hrací a rejstříkové traktuře. Pedálová klaviatura, která byla nepůvodní, novodobá, byla nahrazena stylovou dle dobových vzorů 18. století. Nepůvodní rejstříková manubria z počátku 20. století byla odstraněna. nahrazena kopiemi originálních, které byly rekonstruovány podle dochovaných manubrií Palečkových varhan v kostele sv. Jana Křtitele v Paštikách.

Původní záměr nepředpokládal snímání stávající polychromie skříně, ale na základě zjištění restaurátorského průzkumu a diskusích s investorem se posléze přistoupilo k sejmutí nepůvodního mramorování a prezentaci nejstarší, výše uvedené vrstvy šedavého mramorování v kombinaci s

červenavým, mramorováním říms. Předmětem vzájemných konzultaci byla rekonstrukce názvosloví jednotlivých rejstříků u výřezů pro rejstříková táhla. Originální nápisy byly totiž v tak torzálním stavu, že bylo nutno jejich fragmenty zafixovat a provést rekonstrukci mušlovým zlatem. Originální podoba ovládání byla prokázána u manuálové spojky (s dobovým označením Contractura), ovládané rejstříkovým táhlem. Tento způsob konstrukce je u našich varhan ještě v 18. století velmi vzácný, obvyklá byla spojka ovládaná posouváním horní klaviatury. Manuálová spojka na rejstříkové táhlo se u nás rozšířila až v průběhu 19. století. Funkce před restaurováním poruchové spojky byla citlivě opravena a navrácena původnímu účelu. Mechanismus je však poměrné choulostivý na ovládání a vyžaduje ve srovnání se systémy 19. století citlivé zacházení.

Po zpětné montáži byla provedena stylová intonace všech píšťal na nízký tlak při otevřených nohách. Ladění bylo, provedeno v dobově odpovídající nerovnoměrné temperatuře Valotti, výše ladění činila při a - 445 Hz. Chod manuálových kláves se povedlo velmi odlehčit, což výrazně rozšiřuje možnosti při interpretaci dobové varhanní hudby. Také zvukový charakter jednotlivých rejstříků i jejich kombinací výrazně získal na plasticitě zvuku. To bylo velmi přivítáno nejen ze stran restaurátora stroje, památkových orgánů i přítomných varhaníků, ale i ze strany investora a zástupce města. K drobným detailům, které se nepodařilo zcela ideálně dořešit, patří řešení nového pultu na noty, který byl poněkud ukvapeně zhotoven v jednoduchém strohém stylu konce 19. století a svou masivností kontrastuje s bohatou zlacenou rokajovou řezbou ve výplni nad hracím stolem. Také zlacení rekonstruovaných rejstříkových nápisů je příliš matné a je při letmém pohledu z praktické potřeby hůře čitelné.

Celkově zdařilá restaurátorská akce tedy přispěla nejen k záchraně cenného historického nástroje ale i k objasnění jeho doposud anonymního autorství. Zjevně největší dochovaný nástroj doposud zdánlivě druhořadého varhanáře Martina Palečka je důkazem skutečnosti, že se jednalo o osobnost regionálně podstatně vyššího významu, navíc odrážející dispoziční vlivy dílem vybočující z poměrně šablonovité dispoziční škály varhanářství v jihočeském regionu. To dokazuje např. disponování Quintadeny, kterou nalézáme o něco dříve např. v díle příbramského varhanáře A. Koksteina, jeho vliv tu ostatně nelze vyloučit. Závěrem je třeba se pochvalně zmínit o velmi dobré spolupráci zástupců investora - římskokatolického farního úřadu, městského úřadu v Rožmitále (jmenovitě p. starosty Lišky), restaurátorského střediska Tradice a dalších zainteresovaných subjektů na celkové koncepci a organizaci náročné restaurátorské akce, se kterou se dnes u akcí podobného charakteru běžně nesetkáváme a která si zasluhuje oprávněné ocenění. Někteří ze zúčastněných, zejména p. varhaník H. Hoyer a sl. Ivana Hoyerová, přispěli pomocí i při vyhledávání archivních a fotografických materiálů k dějinám nástroje a jejich nálezy pomohly najít odpověď i na některé stěžejní problémy vzniklé v průběhu restaurování. Restaurované varhany tak nemálo přispějí k prezentaci historie naší chrámové hudby 18. století, ke stylovému hudebnímu využití a jsou nyní i památkou důstojnou odkazu J.J. Ryby, jehož Česká mše vánoční byla o vánočních svátcích r. 1998 na restaurovaných varhanách poprvé doprovázena.

 

Poznámky:

1) Laskavé sdělení p. B. Tetoura, organologa z Prachatic (výsledek jeho archivního výzkumu).

2) Laskavé sdělení MUDr. T. Horáka,organologa z Litoměřic (výsledek jeho archivních výzkumů;

3) OA Příbram, fond FÚ Starý Rožmitál, kniha kostelních účtů č. 31 z 1. 1728 - 47.

4) Berkovec, J.: Jakub Jan Ryba, Praha 1995, str. 38.

5) FÚ Starý Rožmitál: Farní kronika Starého Rožmitála, folio 131 b, 132 a. 6) MÚ Rožmitál: Kronika obce Starý Rožmitál, str. 265