Kostel sv. Jakuba

Anonyme, 1600 Séverin, 1669 Clerinx, 1854 Anneessens, 1888 Schumacher, 1998 3 manuály a pedál 35 rejstíků, 63 řad Traktury mechanické

Benediktinské opatství sv. Jakuba bylo založeno v roce 1015 Bishopem Baldéricem. První mnich pocházel z Gembloux. Klášterní škola se stala velmi známou a brzy začala vzkvétat. 

První část stavby kostela probíhala v letech 1418 až 1421. Pravý gotický sty byl proveden až po roce 1513, kdy se zřítila klenba. Druhá etapa probíhala v letech 1514 - 1538, pod vedením Abbott Jean de Cromois. Renesanční portál je z roku 1558. Z původního kostela se zachovala pouze jedna věž.

V roce18. století mniši zažádali o zesvětštění, které dostali v roce1785. Všechny rukopisy a knihy z rozsáhlé knihovny byly rku 1788 rozprodány ve veřejné dražbě.

V roce 1797 byly budovy zachráněny před zničením. 1803 začal být kostel opět používán k církevním účelům. První rozsáhlá rekonstrukce proběhla v 19. století. Další významná oprava se konala v letech 1972 - 1975. Při vykopávkách byly odkryty základy původního románského kostela.

Varhany

Skříň varhan od sv. Jakuba má skvělou polychromii a perfektně architektonicky zapadá o budovy. Zatím ještě pořád neznáme stavitele. Je datována rokem 1600. Tento letopočet je vyrytý pod hlavní skříní Rüskpositivu. Skříň možná postavil Nicholas Niehoff nebo Florent Hocquet, protože oba pracovali v Liege v stejné době. Žádná další dokumentace k nástroji neexistuje.

Návštěvníky přitahují hlavně sochy, které představují přírodní scény. Socha sv. Cecílie se tyčí nad skříní pozitivu. Na začátku zde byly čtyři výklenky zdobené různými motivy.

Varhanář André Sévrin v roce 1669 od varhany základů přestavěl. Byl tak hrdý na svůj nástroj, že žádal být pohřben pod galerii v hlavní lodi. v kostele můžeme číst následující citát: "André Sévin svým geniálním uměním postavil tyto varhany, které jsou jedním z jeho zázraků. Narodil se v Maastrichtu, zemřel v tomto klášteře. Jeho tělo šťastně odpočívá v tomto kostele, zatímco jeho duše je v sedmém nebi ve své práci. Nevíme vůbec nic o něm a tom jakým způsobem stavěl tento nástroj. Všechny teorie jsou jen nepodložené spekulace.

Mezi lety 1916 a 1829 provedl Arnold Graindorge opravu nástroje. Jeho zajímavá díla můžeme najít v kostelech Hors Chateau v Liégne a v Malmédách. V roce 1834 nabídl plán restaurování farnímu úřadu. Shledal totiž, že nástroj je ve velice zanedbaném stavu. Práce začaly až v roce 1854. Nové varhany měly 44 rejstříků, 3 manuály a pedál. Tehdy ozdobné výklenky zmizely.

Roku 1888 provedl Charles Annessens další opravu. Od té doby bylo podáno několik dalších návrhů na opravu, avšak bezvýsledně. Zinkové píšťaly byly později nahrazeny cínovými, protože byly zabaveny za 2. světové války.

V roce 1953 byl Pierre Froidebise pověřen opravou nástroje. 1962 byla oprava provedena. Práci nakonec započala firma Organa Van de Cauter, protože Pierre Froidebise zemřel. Profesor Hans Klotz byl vybrán novým vedoucím projektu a vybral si varhanářskou firmu Stephana Schmachera. V roce 1971 Klotzovi projekt vzali.

V roce 1986 byl pověřen Hudert Schoonbrodt, profesor bruselské hudební akademie, poradcem. Bohužel zemřel při autonehodě těsně před začátkem prací.

Potom byl jako odborný dozor pověřen varhanář Pierre Thimus, se kterým pracoval Koos Van de Linde, odborník na renesanční varhany. Práce prováděl Guido Schumacher v letech 1993 - 1998.

Tyto varhany jsou jediné v širokém okolí, které by měly takový jedinečný zvuk.

V Nizozemsku se nezachovalo mnoho nástrojů z 16. století, i když jejich části byly použity v pozdějších přestavbách. Bohatý, plný tón je typický pro Niehofovy nástroje. Široká paleta zvuků je ještě umocněna vizuálním dojmem.

Dispozice

• Pomocné:
• Spojky:

OW/RP, HW/PED, OW/PED

• Rozsahy:

Hauptwerk: C - d³ (krátká oktáva)

Oberwerk: C - d³ (krátká oktáva)

Rückpositiv: F,G,A - d³

Pedál: C,D - d¹