Kostel sv. Tomáše (Thomaskirche)

		Sauer, 1889 / 1902 / 1908 Scheffler et Ullman, 1988/93 3 manuály a pedál 88 rejstříků, 108 řad Traktury pneumatické
		Woehl, 2000 4 manuály a pedál 61 rejstříků, 84 řad Traktury mechanické

Kostel

V roce 1160 Markrabě Otto vydal výsadní listinu na hrad v Libzi a osídlení kolem. Vykopávky ve „sboru“ odkryly základy kostela ze stejné doby, který byl pravděpodobně kostelem Augustiniánského kláštera založeného roku 1212 markrabětem Dietrichem.

 V roce 1255 měl již sbor gotickou podobu. Koncem 15. století bylo v Erzgebirge objeveno stříbro, což Lipsku přineslo velký blahobyt a v dalších 40 letech se město i kostel rozrůstali. Roku 1482 byla hlavní románská loď nahrazena pozdně gotickým sálem, který stojí dodnes. Byla posvěcena v roce 1496, kromě věže, která byla dokončena až v roce 1702. V 17. století byly přistavěny kaple, průčelí a schodiště, které vedlo podél celé severní strany hlavní lodi.

 Skutečnost, že město bylo velice bohaté měla za následek, že kostel byl neustále upravován podle  momentální módy. Mezi lety 1884 až 1889 prodělal kostel velké architektonické úpravy: celý byl přestavěn do neogotického stylu a tak zůstal do dnešní doby. Byla postavena také kazatelna a hlavní dveře západního průčelí. Další drobné opravy byly provedeny až v letech 1961-64.

 Po sjednocení Německa byl celý kostel restaurován po více 100 letech zanedbávání. Páce byly dokončeny 28. června 2000 ku příležitosti oslav 250 výročí Bachovy smrti. Do oprav se počítala i obnova bachových varhan. Oprava byla zaplacena z fondu Evropské unie, německé vlády, a města Lipska. Zbývajících 10 milionů DM bylo vybráno ve sbírkách.

 Rozměry kostela:

celý kostel – 76m

hlavní loď – 50m

šířka h. lodi – 25m

výška – 18m

sklon střechy – 63°

výška věže – 68m

Varhany

Ačkoli žádné záznamy neexistují, první varhany u Svatého Tomáše prý pocházely z roku 1384. Další varhany byly postavené v 1489 od neznámého stavitele a z 1639 až do svého přemístění v 1741,  byly umístěny nad obloukem vedoucím k kněžišti ve tvaru vlaštovčího hnízda. Nové varhany byly postaveny v roce 1515 za použití materiálu z původních varhan a byly vestavěny do západní galerie. Tyto varhany přestavěl v letech 1598-99 Johann Lange. navzdory mnoha změnám, které varhan prodělaly se v roce 1885 při rozebírání varhan našly funkční části Langova nástroje. V roce 1886 byl Wilhelm Sauer pověřen stavbou nástroje nového. Práci dokončil v roce 1889. Nástroj má mechanické traktury a kuželové vzdušnice.

V roce 1902 bylo podáno upozornění, že když je kostel plný lidí a všichni zpívají, tak zvuk varhan úplně zaniká. Sauer tady přidal do nástroje pneumatickou trakturu, 3 volné kombinace, elektrický ventilátor, zesílil intonaci a upravil dispozici. Nástroj měl tím pádem 65 rejstříků. Ve stejném roce přišel Karl Straube jako nový varhaník a ihned začal plánovat výrazné zvětšení nástroje.

V roce 1907-08 přidal Sauer 23 registrů, zlepšil zásobení vzduchem a zvětšil rozsah manuálů. V 30. - 60. letech bylo vyměněno 16 sauerových rejstříků za "více barokně znějící" hlasy. V roce 1966 byl přistavěn druhý, menší, neobarokní nástroj na severní galerii. Až po 20 letech byly sauerovy varhany restaurovány do podoby z roku 1908. Tuto práci provedli v letech 1988 - 1993 Christian Scheffler a Matthias Ullman.

Od roku 1967 stály na severovýchodním balkóně varhany od Alexandera Schukeho až do roku 1999, kdy byly přemístěny do katedrály sv. Marie ve Fürstenwaidu.

V kostele sv. Tomáše v Lipsku působil J. S. Bach 27 let jako ředitel kůru, proto se toto místo jedním z nejlepších, pro zachování jeho odkazu varhanní hudby. Proto zde zní bachovy skladby velmi autenticky. Byly postaveny v dílně Geralda Woehla v soulady s principy středoněmeckého varhanářství. Tyto varhany jsou cenné zejména pro svůj zvuk. Vyniká jak individualita jednotlivých hlasů, tak zářivé Pléno celého nástroje.

Jako dítě si Bach vyzkoušel nové varhany v Georgenkirche v Eisenachu. Tento nástroj postavil Georg Christoph Stertzing z Ohrdrufu. Dispozici navrhl strýc Johana Sebastiana, Johann Christofer Bach. Tyto varhany mladého Johana Sebastiana velmi ovlivnily.

Sterzigovy varhany, jedny z nejpozoruhodnějších ve své době, dlouho neexistovaly. Jejich píšťalový fond (60 rejstříků, 4 manuály a pedál) posloužil jako základ pro nové varhany, o kterých se dozvídáme z archivů. Jako všechny varhany v bachově době byly i tyto naladěny na a = 465 Hz, takže mohly hrát v souladu s ostatními nástroji.

Varhanní skříň byla inspirována skříní varhan z univerzitního kostela v Lipsku. J. S. Bach napsal o těchto varhanách odborný posudek. Jediný popis těchto varhan se našel v archivu Andrease Silbermanna ze Strasbourgu. Na skříni je jasně patrné, že pochází z 20. století, ale částečně se jeví jako historická.

Johann Sebastian Bach

Lipsko je Mekka varhaníků, kteří putují z celého světa, aby mohli na vlastní oči spatřit místo, kde Johann Sebastian Bach pracoval od roku 1723 do roku 1750 a kde je také pohřben.Bach byl původně pohřben v neoznačeném hrobě u kostela sv. Jana v Lipsku. Kolem roku 1800 byly jeho ostatky přemístěny do vnitřku kostela, který byl posléze zničen za 2. světové války. Až roku1950 byla jeho rakev konečně uložena k poslednímu odpočinku k oltáři sv. Tomáše, kde ji každý den zdobí desítky čerstvých květin.

Dispozice

Pomocné:

• Spojky:

II/I, III/I, III/II

I/P, II/P, III/P

• Pevné kombinace: Mezzofote, Forte, Tutti, Rohrwerke
• Rizsah manuálů: C-a³
• Rozsah pedálu: C-f¹
• Vypínač manuálů a pedálu
• 3 volné kombinace
• Volitelné crescendo
• Žaluzie: III. Manuál

Dispozice Wohlových varhan

Pomocné:

• Spojky:

OW/HW, UW/HW

OW/PED, HW/PED

• Tremolo
• 2 Zimbelstern
• 4 klínové měchy
• Rozsah manuálu: C-f³
• Rozsah pedálu: C-f¹